Recenze na knihu
Vlku zaslíbená Hannah Whitten

Čekala jsem od knihy více. Zdlouhavé popisování přírody mě někdy nudilo. Ale celkově kniha nebyla špatná. Zvláštní příběh.

Co na tohle dílo říct, než že šlo o velké zklamání. Ke knize jsem se dostal v rámci společného čtení, jinak bych po ni asi nesáhnul. A v úsudku bych se nemýlil, protože Vlku zaslíbená u mě aspiruje na nejhorší knihu roku. Postavy jsou z velké části celkem ploché. Po dočtení románu si neumím představit jejich chování v různých situacích, de facto je vůbec neznám. To je vždycky špatné. Nicméně tohle ještě nebylo to nejhorší, co mě vytáčelo na maximální úroveň byl způsob vytváření konfliktů k posunu děje. Toho bylo dosahováno prostě tím, že postavy zadržují, dalo by se říct, životně důležité informace. Zcela bezdůvodně, nebaví se spolu, nekomunikují. Proč sakra ? Tohle je fakt nejtrapnější způsob jak děj posouvat. Mezi další negativa se dá s klidem zařadit neustále se opakující scéna záchrany jedné z postav v lese, naprosto nedostatečná světotvorba, nebo čistě náhodná magie. Na více než 400 stranách se nedozvíme vůbec nic o zvycích nebo kultuře Valledie (krom faktu, že druhorozené dcery posílají do lesa). Co třeba dělají se syny ? Jak je možné, že Valedie jako zcela nesoběstačný stát existuje (dozvíme se maximálně, že jí všichni platí daně na základě mytické náboženské představy) ? Co se magie týče, je zcela nepropracovaná, bez systému a náhodná. Slouží autorce pouze jako způsob dosáhnutí potřebného rozuzlení/posunutí kdykoli zrovna potřebuje. Nevysvětlitelné vidiny ? Magický pohled mimo les ? Proč všechno tohle, proč nemá magie nějaká jasně definovaná použití a omezení ? Jeden z nejhorších přístupů k magii, které jsem četl. Nejsem zrovna fanoušek ani znalec romantické literatury, takže romantický aspekt nechci příliš kritizovat. Nicméně musím říct, že pro mě mezi Redou a Eamonnem bylo chemie méně než mezi chlebem a paštikou. Vůbec jsem se do romantické linky za celý román nedokázal jakkoli vcítit. Závěr byl přehnaný, se zcela zbytečnými zvraty a porušením doposud platných pravidel lesa. Ani tady mě autorka nikterak neoslovila. No, abych zakončil komentář pozitivně, tak poukážu na to, že se mi docela líbil nápad s Divým lesem a Říší stínu. Zajímavé bylo také využití vlastní krve k rozličným věcem. Celkově dávám 2/5 a pokud někdy vyjde pokračování, tak se mu vyhnu obloukem.

Příběh se mi líbil. Postavy mi byli sympatické a kniha byla velice originální. Přesto mám pár výtek. Příběh se mi bohužel dost táhl. Na můj vkus to bylo málo akční a takové... pomalé? Možná jsem jen náročná čtenářka, ale tak jsem to cítila. (I když konec byl velice slušný) A taky mi přišlo, že se autorka inspirovala některými drobnými detaily knížkou Krutá krása. Ale pro čtenáře, kteří tuto knihu nečetli to nic neznamená. Abych ale tuhle knihu jen nehejtila, tak musím říct, že příběh byl opravdu promyšlený a zápletka moc hezká. Sice jsem hned věděla kdo je záporák, ale i přesto jsem byla i párkrát překvapena. Knížka sice byla pro mě táhlá, přesto ale hezká.

Za mě skvělá kniha, která mě po celou dobu čtení nenechala vydechnout. Určitě se k ní vrátím...

Skvělá obálka, zajímavá synopse... táhlo mě to k tomu a asi jsem měla příliš vysoké očekávání, ale příběh působí dost vykořeněně (😉). Zdá se, že knížka netušila, jestli má být typickou romanťárnou pro dospívající, nebo "temná fantasy" pro už ty dospělejší, ale na YA byly romantické scény chvílemi docela dost žhavé (ale ne explicitní) a z dark fantasy tam bylo jen trochu nějaké krve. Působí to nedotaženě. Reálie světa měly potenciál, ale příběh mi nezachránily. Bylo to.. fajn.

Postavy v knize mi přišli velmi sympatické, jen mi přišlo že to bylo takové ufňukané a hrozně se to táhlo.

Prvorozená je pro trůn předurčená. Druhorozená Vlku zaslíbená. A Vlci patří Divému lesu. ~~~ Prvorozená Nei má tedy vládnout Valleydii, zatímco Druhorozená Reda má být kněžkami obětována Vlkovi z Divého lesa. Les za to ochrání obyvatele Valleydie před příšerami, které v něm přebývají. Zároveň všichni doufají, že urozená oběť obměkčí krutého Vlka natolik, že propustí Pět králů (bohů), kteří v Divém lese kdysi zmizeli. Nei se toto předurčení nelíbí a snaží se přijít na to, jak se vyhnout osudu a jak uchránit svou sestru. Reda se však příliš nebrání. Cítí totiž, že se v ní probouzí zvláštní síly, ze kterých má strach. Bojí se, že je nedokáže ovládat a že jimi nechtěně ublíží svým blízkým. Divý les jako by pro ni proto byl to správné místo, i přesto že v něm najde svou smrt. Nebo že by tomu nakonec bylo jinak? Co když je vyprávění chův nepřesné a některé z příběhů, které si předávají obyvatelé Valleydie, jsou dokonce mylné? A co Vlk - je skutečně takový, jakého jej popisují staré zkazky? ;o) Autorka se při psaní inspirovala klasickými pohádkami, jako je Červená Karkulka a Kráska a zvíře. Pozorný čtenář si jistě všimne i náznaků dalších pohádek. Příběh je ale promyšlený, není to žádná slátanina. Děj zpestřuje pozvolná romantická linka, která ale není vůbec otravně přeslazená, jak jsem se původně trochu obávala. Místy by dle mého příběh mohl mít rychlejší spád. Pár pasáží popsaných z pohledu Nei mě nebavilo tolik, jako části s Redou. Reda společně s Vlkem jsou mými oblíbenými postavami (holt tajemní kluci mají vždycky něco do sebe =D). Líbilo se mi vykreslení temné atmosféry Divého lesa a využití jeho magie. I přes drobné výtky jsem s knížkou byla spokojená a už se těším na další díl. :o)

Bylo to něco zase úplně jiného a bavilo mě to, některé pasáže možná byli trošičku natahování ale nižší mě Tomeček dohromady bavilo a těšila jsem se až sahnu po druhem dílu. Najít inspiraci na něco co tu ještě nebylo je asi dost těžké ale tady to byla příjemná změna takže za mě fajn

Knížka mě velmi mile překvapila, celkový požitek byl úžasný. Je velmi rozkošná a miloučká a díky tomu rychle utíkala.

Nevím, ono asi nenadchne ani neurazí. Já čekala na něco do 110.stránky, nedočkala jsem se :).

Super temná fantasy romantika.

Červená Karkulka trochu jinak. Zajímavé.

Od knihy jsem neměla moc velké očekávání, ale byla jsem mile překvapena, příběh je originální a čtení je velmi příjemné.

Vlku zaslíbená je skvělá YA fantasy, která originálním způsobem zapracovává známé pohádky. Předně musím pochválit to, nakolik se příběh odlišoval od původní předlohy - autorka dokázala přijít s nepředvídatelnou zápletkou, sympatickými hlavními hrdiny a zajímavým pojetím (přírodní) magie. V tomto ohledu mi knížka trochu připomínala "Ve stínu hvozdu" od Naomi Novik, což byla jedna z mých favoritů loňského roku. Oproti zmíněnému stand alone románu se však Hannah Whitten rozhodla pro rozsáhlejší formát - sérii. Autorka se vyžívá v lyrických popisech, což hned ze začátku navodí správnou atmosféru. Obzvlášť kontrast barev, chutí, vůní a materiálů výborně zapojuje smysly čtenáře, čímž ho doslova vtáhne do děje. Po pár set stranách však může množství popisů (často i opakovaných frází) vyvolávat pocit, že se příběh zbytečně táhne. Já si autorčin styl psaní maximálně užívala, přesto přiznávám, že by drobné proškrtání neuškodilo. Na druhou stranu větší rozsah se pozitivně odrazil v důkladnější práci s charaktery. Ve výsledku se mi kniha opravdu líbila, přestože Hvozd nepřekonala. Na pokračování série se určitě chystám a jsem ráda, že mě nadšené recenze k prvnímu dílu přivedly.

Na tenhle příběh jsem se moc těšila a byla zvědavá, jakým směrem se bude ubírat, ale po přečtení jsem měla hodně smíšené pocity. Námět se mi velice líbil a do knihy jsem se celkem začetla, dokud nepřišli kapitoly o Nei, které mě vůbec nezaujaly. Celkově mi tam něco pořád chybělo, přišlo mi, že některé myšlenky jsou nedotažené a ke konci mi kapitoly přišly celkem zdlouhavé.

Opravdu jedním dechem.Čtivě a srozumitelně napsáno, popisy byly úměrně dlouhé a celý děj šlapal. Jedině konec mi úplně nedával smysl. Ale nejspíš to byl záměr, abych si přečetla další díl.

Popavdě jsem čekala trochu něco jiného, ale i tak se mi knížka líbila. Mám ji doma i v papírové formě, ale říkala jsem si, proč ji nemít i v e-podobě. Zajímavý a rozhodně originální příběh. Nechápu jen jednu věc. Proč zrovna Vlku zaslíbená, když má naše hlavní postava s vlkem společné jen svítící oči?

Styl kterým autor píše mi nesedl. Po celou dobu mi přišlo, že něco drhne, jakoby jde proti srsti. To ale nic nemění na tom, že příběh byl poutavý. Bohužel zakončení této knihy, bylo nevím jak bych to vyjádřila, přehnané, ujeté, nevím. Vím ale že další pokračování vyhlížet nebudu. Jak mě zajímavý příběh udržel u knihy i přes to, že mi styl psaní nesedě, tak mě konec od případného dalšího dílu odradil.

Poslední dobou mám stejný problém. Skvělý rozjezd, který následuje pomalý pád. Kniha se někde okolo poloviny stává překombinovanou a zápletka, kterou bych ráda viděla se změní. To bohužel ubírá hodnocení. Nicméně to není ztráta času a já už asi jsem jen náročnější čtenář. Ráda si přečtu další díl, protože konec knihu opět pozvedl z popela a jsem zvědavá, jak autorka uchopí druhý díl. Reda je od svého narození předurčená lesu a jeho vládci Vlkovi. Nikdo neví, co se po vstupu do lesa druhorozeným děje, protože každý, kdo se tam pokusí jen vstoupit zemře. A na Redě je teď aby zjistila, co se v lese doopravdy děje.

Pěkně napsané, trochu delší začátek, jsem zvědavá, jestli bude pokračování. O * méně, za zbytečně dlouhé popisky....